Problémový svět

Syndrom z války v Zálivu

Nemoc z války v Zálivu (operace Pouštní bouře) postihla veterány. V Iráku je zvýšené výskyt onemocnění rakovinou a narůstá počet narozených znetvořených dětí. Americká armáda přiznala použití střeliva obsahujícího ochuzený uran ve válce proti Iráku, kde byla od té doby naměřena neobvykle vysoká hladina radioaktivního záření.

Připomeňme si fakta: Po několika měsících od zásahu spojeneckých vojsk v Iráku (1990 - 1991) se mnoho spojeneckých vojáků stalo oběťmi nevysvětlitelné nemoci, pokřtěné tehdy "Syndrom války v Zálivu". Ženám některých z těchto vojáků, stejně jako ženám iráckých vojáků se narodily děti s různými znetvořeními. V Iráku znepokojivě vzrostl počet onemocnění rakovinou. Co je příčinou? Americká a britská armáda přiznaly, že poprvé v dějinách válek použily střeliva obsahujícího ochuzený uran tzn. radioaktivního střeliva.

Mezi tento zdraví nebezpečný arzenál patří například střela SABOT používaná americkými tanky. Průbojná střela s velice tvrdou a hustou hlavicí z ochuzeného uranu jejíž obrovská rychlost jí umožňuje proniknout jakýmkoli současným pancéřováním. Křidélka zajišťují její přesnost i na velké vzdálenosti. Střela SABOT po opuštění hlavně 6 x překročí rychlost zvuku.


Walid sedí na posteli bez prostěradel je napojen na kapačku, oči na jeho holé hlavě se upřeně dívají na nějaký pomyslný bod - Walid ve věku tří let trpí leukémií. Je pacientem dětské onkologie, oddělení AL-MALISOUR v Bagdádu, v nemocnici, která bývala největší a nejvybavenější na Středním Východě až do embarga uvaleného na Irák. Walid už dlouho žít nebude. Na jeho léčbu chybějí vhodné prostředky. Je jedním z mnoha iráckých dětí postižených touto nemocí, jejíž neobvykle častý výskyt po válce v Zálivu se stal předmětem zájmu odborníků.

SALMA AL-HADDAD vede už deset let toto oddělení o 28 lůžkách, které nejsou nikdy dlouho prázdné. I když mnoho rodičů již nemá prostředky, aby zavezli své dítě do hlavního města, zaznamenala S. HADDAD v posledních letech 25 % nárust hospitalizovaných. "Jen s obtížemi můžeme odhadnout nárůst rakoviny dětí od konce války, ale tento nárůst překvapil všechny ty, kteří v tomto oboru pracují".

Profesorka SELMA AL-TAHA (62 let) z nemocnice BAAB-AL-MUADDAN, která vytvořila v roce 1975 první iráckou genetickou laboratoř tvrdí: "Od konce války zaznamenáváme výrazný nárůst vrozených znetvoření, kterých v Iráku dříve nebylo nebo se vyskytovalo velmi zřídka". Vodnatelnost mozku (hydrocefalie), vrozený zadní rozštěp páteře (zadní kachischaisa), zánět mozku (encefalitida), zrůdné znetvoření končetin (anomálie, které se na začátku 50. Let vyskytovaly u dětí rodiček užívajících thalidomide), děti bez ledvin, hlav.

BASMA mladá sestřička z porodnice v nemocnici BAAB-AL-MUADDAN, se setkává s touto hrůzou několikrát týdně, stejně jako ZENAD, sestřička z nemocnice BASSORA (v oblasti na jihu země silně bombardo-vané během války), kde také zaznamenávají případy znetvořených novorozenců či plodů z před-časných porodů a také jejich znepokující nárůst. V hale nemocnice BASSORA má každý návštěvník možnost si fotky těchto "zrůd" prohlédnout.

V INSTITUCI A NEMOCNICI PRO NUKLEÁRNí MEDICÍNU v Bagdádu, doktor TAHA-AL-ASKRI, odborník na nukleární medicícnu, přijímá pacienty postižené rakovinou, kteří přicházení z celé země (když si to můžou dovolit) na léčbu radioterapií. Vzhledem k nedostačujícím prostředkům je tato léčba pro postižené jen klamnou nadějí. "Po válce" říká T. AL-ASKRI, "jsme zaznamenali prudký nárůst pacientů, kteří měli potíže se štítnou žlázou. Každý den máme asi 50 pacientů s příznaky těchto nemocí, což je 2krát víc než dříve."

Odborník na onkologii a radioterapii ze stejné nemocnice ABED AU-KADHIM také zaznamenává děsný nárůst případů rakoviny (obzvláště ledvin a plic) a leukémie. Jeho spolupracovnice, epidemio-ložka, profesorka NASHA FARMAN shromáždila údaje, pouze částečné, nicméně závažné. Na příklad na jihu Iráku, v hlavním dějišti války je nejvyšší počet leukémií. Leukémie je dnes mezi čtyřmi nejčastějšími onemocněními rakovinou, zatímco v roce 1989 byla až na sedmém místě. V této oblasti se měření radioaktivity prováděné zahraničními nezávislými odborníky ukázalo pozitivní.

Tisíce km dál, ve Velké Británii byli DARREN a JULIA OFFICE pozvání londýnskou školou hygieny a tropického lékařství k účasti průzkumu "Účinku války v Zálivu na reprodukci a zdraví dětí z rodin vojenských veteránů". Jejich dcera KIMBERLEY se narodila s vážnými vadami, které nemůže přežít. D. OFFICE tvrdí, že z 27 vojáků jeho skupiny se třem narodily mrtvé či znetvořené děti. D. OFFICE byl vojákem pluku Queens Royal Irish Hussars.

V posledních dnech války byl na frontě, na silnici z BASSORA, které říkají v Bagdádu "silnice jatek". Po této silnici opouštěla irácká armáda Kuvajt. Americké letadla zasypali bombami kolony iráckých obrněnců. Právě tenkrát byly poprvé použity střely "tankbusters" nebo-li "zabijáci tanků" obsahující ochuzený uran.

"Bylo to poprvé, co jsme viděli sovětské tanky" vypráví CHRIS KORNKVEN, voják americké 304. Combat Support Group " tak jsme se šli na ně podívat. Někteří z nás si vzali úlomky střel na památku, udělali si z nich přívěšky a nosili je kolem krku jako náhrdelníky." "Všichni jsme to tak dělali" potvrzuje D. OFFICE. RAY BRISTON, britský voják, příslušník jednotky, která byla na silnici BASSORAH, se podrobil prohlídce, při které doktor ASAF DARAKOVIC, profesor radiologie a nukleární medicíny na GERGETOWNU v USA, měřil míru radioaktivního zamoření v jeho moči.

Výsledné číslo stonásobně překročilo přijatelné množství radioaktivity. Další testy uskutečněné na vojácích 144. New Yersey Transport And Resupply Corps, kteří se pohybovali výše zmíněné oblasti Iráku v době války, se rovněž ukázaly pozitivní. Sdružení veteránů v USA se znovu pustilo do boje, aby se dovědělo víc.

V GB bylo v roce 1998 svoláno na 400 osob, byl mezi nimi D. OFFICE, ke zkušebnímu průzkumu, jehož výsledky nebudou uveřejněmy dříve než v roce 2000.

Od roku 1991, tudíž těsně po válce, se profesor SIEGWART GUNTMER, předseda Mezinárodního žlutého kříže, snaží probudit veřejnost. "7. Května 1991 jsem na dálnici mezi Bagdádem a Ammanem (Jordánsko) našel v poušti střely ve tvaru doutníku, které mě zaujali svou neobvyklou váhou a velikostí. V této oblasti podnikali letadla A-10, vyzbrojené právě tímto druhem munice, útoky na kolony uprchlíků a dopravních vozidel irácké armády. Viděl jsem děti, jak si hrají s těmito střelami. Jedna holčička, která jich měla 12, zemřela později na leukémii."

Profesor Guntner nechal jednu ze střel prozkoumat v Německu. Vydávala radioaktivní záření o síle 11 microsievert za hodinu. Přípustná dávka záření na osobu v Evropě je 50 microsievert…..ovšem za jeden rok. "Od roku 1991 jsem neustále upozorňoval na nebezpečí, které tyto zbraně pro společnost představují. Bohužel v té době mě nikdo nechtěl poslouchat." Profesor Guntner se v letech 1994 a 1998 zúčastnil mezinárodního sympozia, které bylo uspořádáno zahraničními a iráckými vědci v Bagdádu, a na kterém se jednalo o dopadech války v Zálivu na zdraví obyvatelstva a životní prostředí.

Nukleární zbraně, to je právě to o co tu právě jde. Válka v Zálivu, která nám byla předkládána jako "čistá válka", byla ve skutečnosti prvním dějištěm použití těchto "slavných zbraní" (kulky, bomby, střely), které jsou vyráběny s použitím ochuzeného uranu (U-238), což je odpad vzniklý při zpracování uranu U 235. Ochuzený uran, jak se mu běžně říká, je nejhustší kov. Vystřelen rychlostí 1500 metrů za sekundu projde pancířem tanku jako máslem a může prorazit železobeton o tloušťce 50 cm tři metry pod zemí.

Ochuzený uran uvolňuje při výbuchu radioaktivní částice radon a toxicko-chemický prach (berylium), druhy kovů stejně těžké jako olovo. Tento prach unášen větrem zamořuje životní prostředí, volnou podzemní vodu, vstupuje tak do potravinového řetězce a způsobuje, jakož i při pouhém vdech-nutí, rakovinové onemocnění. Tato onemocnění mohou propuknout až s odstupem mnoha let. Tento dlouhodobý odhad je velmi těžké odhadnout, ale všeobecná shoda vládne v tom názoru, že bude znamenat pohromu pro obyvatelstvo na velkém území Iráku.

Účinky ochuzeného uranu jsou známé již velmi dlouho. Továrny zpracovávající ochuzený uran v USA jsou z hlediska pracovních podmínek pokládány za nejhorší. V roce 1980 se zaměstnanci TNS v Jonesboro (Tenesee) proslavili stávkou, kterou chtěli upozornit na první případ úmrtí kvůli radio-aktivnímu záření. NL Industries v Colonie - New York, se stalo cílem akcí dělníků a po hromadném vystoupení obyvatel oblasti byla zavřena Ministerstvem zahraničí státu New York.

V Minnesotě byla naměřena vysoká toxicita vody v blízkosti zkušebního zařízení podniku Cotter Uranium Mill. Na jihu Dakoty se Siuxové spojili s "rangers" v boji proti stavbě zkušebního zařízení výrobce Honeywell Bul.. Seznam "dirty plants" je dlouhý. Během 30 let byla Lake City Army Ammunition Plant blízko Kansas City řízená firmou Remington Arms, místem pokusů, které zamořily tisíce metrů kubických písku.

Co se týče Britů, ti si dali na čas než přiznali, že použili tyto zbraně ve válce v Zálivu, zkoušeli toto střelivo na třech místech v GB. Podle Greenpeace byl tento program zahájen v březnu roku 1979. V červnu 1993 odpovídal ministr obrany M. Hanley velmi mlhavě v parlamentu na otázky týkající se tohoto tématu. Nicméně vyšlo najevo, že zkoušky byly rovněž prováděny v Gramay, ve Francii. Když byly v červenci zveřejněny zprávy o měření radioaktivního zamoření, ukázalo se, že na místech zkoušek byly bezpečnostní meze překročeny.

Podle Greenpeace přesahovala míra zamoření vysoko přípustné meze. A co francouzská armáda a zkoušky v Gramay?….ticho po pěšině. A nikomu ani muk. Ve válce v Zálivu vystříleli americké tanky asi 5000 střel obsahujících O.U.. Několik desítek tisíc jich bylo použito letectvem. Tajná zpráva britské společnosti pro jadernou energii z dubna 1991 zveřejněná listem The Independent, uvádí že spojenecké armády zanechali v Iráku přinejmenším 40 tun munice s O. U.. Dostatečné množství, které čistě teoreticky může způsobit smrt 500 000 lidí, jak je uvedeno v této zprávě. Americké ministerstvo také přiznalo v memorandu v roce 1991, že použití O. U. může zapříčinit zamoření životního prostředí, které může mít vážné následky pro lidské zdraví.

Doktor SAMI R. ALL-ARADJi, jeden z činitelů irácké společnosti pro ochranu živ. prostředí, ne-šetří silnými slovy, když mluví o používání "tzv." konvenčních zbraní, o nichž zdůrazňuje, že jsou pro výrobce zdrojem obohacení bez nákladů. "Vaše země už neví co si s O.U. počít, je to pro ně výhodné odbytiště". Ale co je pro něj nejdůležitější, je to, že považuje drama, které se odehrává v Iráku za humanitární tragédii, která přesahuje daleko za hranice jeho vlasti. "Britští a američtí vojáci jsou stejně oběti jako Iráčané".

Byli navázány přátelské styky mezi společnostmi veteránů a iráckými vědci, kteří v obou případech pracují na obsáhlejších studiích, vzorcích tkáně odebraných vojákům, aby s co nej-větší možnou přesností ukázali souvislosti mezi příčinou a následkem. Iráčtí vědci požádali o spolu-práci i Světovou Organizaci Zdraví, která ale projevila značnou zdrženlivost.

Další věc, která znepokojuje doktora ALI.ARADJI je znečištění životního prostředí, obzvláště na jihu země. "To co je v zemi, tam zůstane tisíce let, uvážíme-li životnost O.U. musíme uvažovat o pro-středcích na odmoření, ale to je velmi drahé a my musíme hlavně nakrmit obyvatelstvo trpící embargem. Tady si musí uvědomit svou zodpovědnost mezinárodní společenství.

Byly střely obsahující O. U. použity při bombardování Bagdádu v prosinci? Jsou používány při každodenních náletech britských a amerických letadel na jihu země? Prozatím to nikdo neví. Co je, ale jisté, je, že byly "velkoryse" používány americkými A-10 nad Jugoslávií a budou se vší pravděpodobností použity opět při další operaci v Iráku v roce 2003.