Problémový svět

Americký útok na Irák

Nedávná historie: Po 2. světové válce roste v Iráku politická moc levicových a komunistických hnutí. Kritizována je především pravicová vláda. V roce 1956 propuklo v zemi levicové povstání proti pravicové vládě Núrí Sáída. Situace v zemi pro krále je prakticky neudržitelná a v roce 1958 dochází ke státnímu převratu při kterém je král popraven. Irák se mění v republiku a následně v roce 1958 se spojuje s Jordánskem a vstupuje do Arabské federace. Prezidentem vojenské vlády se stal Abd al-Kárim Kásim. V roce 1963 dochází znovu ke státnímu převratu, které zinscenují islámské síly a prezidentem se stává A.S.M. Árif. Dne 17.července 1968 dochází k zatím poslednímu převratu v zemi. Moci se ujímá strana Baas v čele s vůdcem A.H. al-Bakrem. V červenci 1979 v čele strany Baas dochází k vnitřnímu stranickému převratu a moci se zmocňuje současný prezident Saddám Husajn.

V roce 1980 vede Irák s Iránem jednání o sporná ropná území, které si mezi sebou oba státy nárokují. Jednání nikam nevedou a nakonec přerůstají ve válku mezi Irákem a Iránem o sporná území. Irácké náklady na nové zbraně a zbrojní materiál včetně zbrojního vývoje jdou v letech 1981 až 1988 do 50 % státního rozpočtu. V této době je Irák podporován také Amerikou a Západní Evropu, kteří považují Irán za větší nebezpečí než Irák. V Iránu se totiž realizuje islámská revoluce. Důsledkem nákladné války Irák pochopitelně zanedbává zdravotní a sociální zabezpečení, podporu rozvoje průmyslu a regionální rozvoj. Irák se touto válkou hospodářsky velmi vyčerpal. Ve válce s Iránem zemřelo na 100 000 iráckých vojáků a civilistů. Situace byla pro režim Saddáma Husajna kritická a proto v roce 1990 obsazuje bohatý Kuvajt, aby mohl Irák rychle obnovit své hospodářství. Vzniká tak krize v Perském Zálivu a první konfrontace armád NATO, Arabského poloostrova a OSN vůči Irácké armádě.

V rámci operace "Pouštní Bouře" je Kuvajt v roce 1991 znovu dobyt mezinárodními jednotkami. Hospodářství Iráku a výcvik Irácké armády je omezen rezolucemi OSN. Tento stav trvá do roku 1998, kdy Irák vypovídá zástupce OSN ze země a neuznává některé rezoluce OSN. V roce 2002 byl prezident Saddám Husajn znovu zvolen prezidentem Iráku. Současně je prezidentem a od května 1994 i premiérem irácké vlády.

Současnost: George Bush (junior) začíná pomalu, ale jistě překonávat největšího válečníka všech dob Adolfa Hitlera. Jeho války jsou nyní jěště krvavější a ničivější než za dob třetí říše. Bush mluví o režimu, který si dělá srandu z rezolucí OSN (mluví snad o Izraeli?), režimu, který vraždí vlastní obyvatelstvo (mluví snad o Turecku?), o zabijácké diktatuře (asi někde v Latinské Americe?) - tyto pohádky jsou určeny především pro průměrně inteligentního občana vlastní země - odchovaného takovými "veledíly" jako Dallas, Rambo, Smrtonosná zbraň apod.

Historie nám ukazuje, že moderní války se většinou vedly kvůli surovinám či špatné ekonomické situaci daných zemí. Kombinace ekonomických, politických a rodinných souvislostí učinila z Bushe skutečné nebezpečí světového míru.

Doma začínají být problémy s ekonomikou. Kursy akcií klesají, po účetních skandálech velkých firem jsou investoři velmi nedůvěřiví. Občané již svému prezidentovi tolik nefandí. Co je tedy lepšího, pro odlákání pozornosti a vzedmutí "vlastenecké" vlny než vítězná válka. A že bude vítězná, je při poměru sil obou zemí jasné. To už ovládal jeden diktátor v Evropě. Irák ovládá nepředstavitelné moře ropy. A jistá země z toho má poměrně málo. To je tedy potřeba důkladně napravit. A ať je tam třeba u moci sebevětší lump, diktátor, vrah, dodavatel drog do USA. Hlavně když to bude spolehlivý spojenec a také dodavatel ropy.

Údaje o Irácké armádě

Počet obyvatel: 24 001 816 (2002)
Rozloha: 437 072 km2
Geografie: většinou nížiny, především v okolí řek Eufrat a Tigris. Na severu země pohoří Kurdistánu. Obdělávaná půda je hlavně v povodí řek Eufrat a Tigris. Ostatní území pokrývá poušť. Subtropické a pouštní podnebí.

Ozbrojené síly: 250 000 osob

Elitních a dobře vyzbrojených vojáků má pouze zhruba 100 000. Irácká armáda od 8. prosince 2002 postupně pomalu mobilizuje své ozbrojené síly. Irácká armáda se v malých skupinách postupně rozmisťuje v jižním a severním Iráku. Některé cíle se maskují proti leteckým úderům.

Vrchní velitel: Saddám Husajn: "Budeme se bránit, nic jiného nám nezbývá. Američané chtějí zničit náš národ, jsou to Mongolové naší doby, budou zastaveni před branami Bagdádu.

Saddám Husajn narozen v roce 1937 už má svá nejlepší léta za sebou, v roce 2003 mu bude 66 let. I když přes svůj věk vypadá stále dobře a fyzicky se udržuje není to už člověk, kterému by stálo za to ještě válčit, spíše chce už v klidu dožít.

Irácká armáda vlastní tyto rakety krátkého doletu:

17 odpalovacích zařízení raket SCUD-B(na podvozku MAZ 543 URAGAN) (dosah 280 km)
6 odpalovacích zařízení raket AL-SAMOUD (dosah 150 km)

Pozemní vojsko: 220 000 osob

Pozemní vojsko se člení na 4 armádní sbory z nichž 1 sbor tvoří 6 divizí Republikánské gardy a další 3 sbory tvoří 6 obrněných divizí, 6 mechanizovaných divizí a 6 motorizovaných divizí. Dále může Irák využít 1 raketovou brigádu, 2 para brigády a 2 brigády speciálního nasazení. Brigáda speciálního nasazení je tvořena vojáky s výbušninami na těle. Je nutno připomenout, že tyto brigády byly cvičeny v létech 1982-1989 instruktory britských SAS.

Iráčané jsou připraveny se bránit, po zničení obrněné techniky také v zákopech a bojovat do posledního náboje za vlast. Je pro ně lepší alternativa Saddámův režim než okupace jejich rodné země.

Tanky:

T-72M (modernizované dle různých modelů vlastními prostředky a vývojem): 140 tanků
T-54/-55/-62 : 800 tanků (staré ruské tanky z 50. a 60. let)
Type-59/-69 : 350 tanků
AMX-30S : 90 tanků (staré francouské tanky)
PT-76 : 50 tanků
Chieftan Mk-3: 100 tanků

BVP a OT(Boj. vozidla pěch. a obrn. transportéry):

BMP-1 : 600 BVP
M-113A1 : 1800 OT
AML-90 : 250 ks
OT-62/-64 : 60 OT
Dále se jedná v počtu zhruba 590 ks o BRDM-2, MT-LB, AML-60, BTR-50/-60/-152, EE-3 JARARACA, EE-9 CASCAVEL a EE-11 URUTU.

Děla, raketomety, minomety:

300 tažených děl GH-N-45 a G-5
1000 tažených děl různých typů a různých ráží
85 ks samohybných děl AMX-30/GCT
100 ks samohybných děl různých typů a různých ráží
100 raketometů BM-21 GRAD a ASTROS
150 ks minometů různých ráží většinou samohybné

Protitankové prostředky:

pancéřovky RPG-7,RPG-7V: 9 000 ks
PTŘS systémy francouské a sovětské výroby: 800 ks

Protiletadlové prostředky:

2400 kanónů různých ráží sovět.,francouz. a brit. výroby.
100 OZ PLŘS systémů (SA-2,SA-3,SA-6,SA-9,SA-13 a ROLAND)
+ 250 OZ(odpalovacích zařízení)lehkých PLŘS systémů SA-7,SA-14 a SA-16

Vojenské letectvo: 30 000 osob ( 8 000 osob v PVO )

6 bojeschopných stíhacích a bitevních letek MIRAGE F1A : 68 ks
MIG-29A : 15 ks
MIG-25P : 5 ks
MIG-21F : 10 ks
19 ks Mig-23BN a Su-25
CHENGDU J-6(MIG-19S)/J-7(MIG-21F) : 10 ks

Všechna uvedená letadla jsou soustředěna v krytech nebo podzemních skladech. Jejich použití v bojových podmínkách by musela předcházet minimálně několikahodinová příprava.

2 dopravní letky (An-2 : 18 ks, An-24 : 7 ks,An-26 : 6 ks, Il-14 : 11 ks)
Letouny se nachází na iráckých civilních letištích a zajišťují civilní provoz.

35 bojových vrtulníků (SA-342 GAZELLE, Mi-24A/-24D a Bo-105C)
Některé vrtulníky jsou k dispozici na civilních iráckých letišťích na stojánkách. Slouží oficiálně pro policejní účely. Ostatní vrtulníky má irácké letectvo uskladněno v krytech.

60 dopravních vrtulníků (SA-316B ALOUETTE III, SA-330C PUMA, Mi-6, Mi-8, Mi-17, AB-212, Bell-214, Hughes-300/-500, S-61A a Wessex Mk.52)

Všechny vrtulníky má irácké letectvo soustředěny na civilních letišťích. Zajišťují civilní provoz. Během hodiny lze některé typy lehce vyzbrojit PTŘS nebo PLŘS.

15 ks cvičných letounů AERO L-29 a 20 ks cvičných letounů AERO L-39A, 10 ks cvičných letounů Mirage F1B a Mig-21UB, 25 ks cvičných letounů PC-7, 30 ks cvičných letounů PC-9,AS-202,EMB-312).

Veškeré vojenské letectvo je omezeno v důsledku bezletových zón nad Irákem. Je zde snaha zajistit alespoň průběžný výcvik již vycvičených pilotů. Oficiálně pro policejní a zemědělské účely používá zhruba 30 starších vrtulníků MI-2.

Vojenské námořnictvo: asi kolem 2 000 osob

Vojenské námořnictvo existuje jen tzv.papírově. Disponuje pouze pobřežím o délce 58 km. V důsledku sankcí uvalených na Irák je vojenské námořnictvo uzemněno a plní pouze policejní úkoly. Dále má na starosti opravu starších iráckých vojenských plavidel, jejich sešrotování nebo demontáž zbraní z těchto plavidel.

5 pobřežních dělových a torpédových člunů
2 říční minolovky (typ-minehunter)
3 říční minolovky (typ-minesweepers)
3 pobřežní minolovky (typ-minehunter)
1 prezidentská jachta (není využívána)
4 transportní lodě

Iráčané to budou mít nesmírně těžké proti nejmodernější armádě na světě. Při předcházejících akcích US Army - humanitárním vraždění civilistů v Jugoslávii, válce v Zálivu, se u zbraňových systémů ukázaly jisté nedokonalosti a nepřesnosti. Je potřeba tyto nedostatky odstranit a vyzkoušet v boji. A pokud možno proti protivníkovi sice výrazně slabšímu (kdo by chtěl ztráty mezi vlastními vojáky), ale přesto zřejmě schopnému klást jistý odpor. Staré střelivo a bomby je také potřeba někde uplatnit. Jinak by pro ty nově vyrobené nebylo ve skladech místo. Nemohlo by se vyrábět, nebyl by zisk, nemohl by pokračovat výzkum, zbrojařské koncerny by zbankrotovaly, proto je potřeba toto oživit.

Je také potřeba vyzkoušet loajalitu spojenců vůči "Velkému bratrovi". A kdo nejde s ním, nedostane ani kapku z dobyté ropy a ani si nelízne ze zakázek na obnovu dodávek z válkou poškozených ropných polí. Ostatně - ani ti, kteří s ním půjdou, si k zisku moc nečichnou - příkladem je naše účast v Zálivu. Je potřeba předejít OSN a udeřit, jinak by mu to ta nepříjemná organizace mohla i pokazit. Proto je nutné stupňovat požadavky a ultimáta, aby se pro Saddáma staly již nepřijatelné. Tato taktika se přece dvakrát osvědčila v Evropě - po Sarajevu 1914, před a po Mnichovu 1938. Tak proč to nevyzkoušet znovu. Vzláště za současné situace se Americe stěží někdo postaví proti jejím záměrům. Někdo kdysi řekl: "Každý má tolik práva (nebo pravdy), kolik má moci." O Americe platí toto rčení dvojnásob. Americká válečná mašinérie rozpoutá peklo na zemi a bude opět silnější. Bude se jí moci potom vůbec někdo postavit?

Irácký režim se utopí v přívalu bomb a raket. Po likvidaci či ochromení iráckého vrchního velení se dojedná separátní mír s veliteli divizí. Pak bude Irák potřebovat režim, který se ujme správy porobeného iráckého národa, nejlépe "prozatímní" americká vojenská správa.

Ta potom předá moc proamericky smýšlejícím iráckým politikům. Irák po odstranění Saddáma a nastolení prozápadního režimu začne ve velkém těžit a vyvážet ropu. To přinese americkým monopolům, které budou financovat obnovení válkou zničeného ropného průmyslu nesmírné zisky, světové ekonomice impuls a boom. "Vyděračská" moc kartelu OPEC se zhroutí, význam Saudů a ostatních šejků v monarchiích Perského zálivu poklesne. Svět už nebude nikdy jako předtím. Další zásoby ropy ("druhý Perský záliv") byly objeveny u Kaspického moře. Západní firmy zde již budují vrtné plošiny a provádějí potrobnější výzkum. I proto bylo třeba bombardovat Afghánistán, aby se mohl přes jeho území vést od Kaspiku ropovod, protože Taliban by jistě toto nepovolil.