Problémový svět

Plán útoku na Irák

Vojenské přípravy k útoku na Irák pokračují. Přesuny amerických sil do Zálivu umožní prezidentovi George W. Bushovi nařídit útok koncem února 2003. USA prý konkrétní časový plán útoku vyjasní kolem 27. ledna, kdy Rada bezpečnosti obdrží finální zprávu zbrojních inspektorů OSN. Útok má začít v noci bleskovými údery vzdušných sil proti štábům iráckého velení a spojení, jež nemají trvat déle než deset dní. Poté má 90 až 100 tisíc amerických vojáků zahájit první fázi pozemní invaze. Budou posíleni zvenčí, pokud by ztráceli iniciativu. Pentagon kolem Iráku soustředí přes 300 tisíc mužů všech složek ozbrojených sil. Válka bude Ameriku stát podle vývoje válečné situace 100 až 300 miliard dolarů. Francie, Německo, Rusko a Čína se staví zdrženlivě vůči vojenské intervenci a tvrdí, že inspektoři zatím nic nenalezli. I když se najdou důkazy, že Irák porušuje rezoluce OSN jsou spíše pro jeho mírové odzbrojení.

Amerika je ovšem připravena jednat na vlastní pěst. Nejdříve Irák pozná takové intenzívní bombardování, které svět ještě nezažil. Poté se vrhnou do boje pancéřové svazy, které se na iráckou armádu budou hrnout ze všech stran: na jižním směru z Kuvajtu a na severu možná s Turecka. Turecko se ovšem zatím chová zdrženlivě. Pentagon chtěl původně poslat do Turecka 80 tisíc vojáků a obrněnou divizi. Turecko mu povolí asi pouze tři americké brigády (max. 20 tisíc lidí). Podle vojenských expertů nemůže být význam severní fronty zlehčován, ta musí poutat dostatečné množství iráckých jednotek. Turecko chce mluvit do poválečného uspořádání Iráku, protože chce zmařit ambice kurdské menšiny vytvořit na severu Iráku vlastní stát.

Irák měl prý kdysi lepší protivzdušnou obranu než NATO, ta však byla zvětší části zničena již před lety při operaci Pouštní bouře. Američané proto nyní již neočekávají houževnatou iráckou protileteckou obranu. "V roce 1991 měli Iráčané jednu z nejlepších protivzdušných obran na světě mnohem lepší, než jsme v té době měli v NATO," citoval list The Washington Times (WT) plukovníka amerického letectva Johna Wardena. Podle něho ji Bagdádu pomohla vybudovat Francie. Irácké letectvo však už nyní není velkou výzvou navzdory čínské pomoci. USA a Británie již postupně zničila část iráckých protivzdušných kapacit v tzv. bezletových zónách, které střeží i bez vyhlášení války. Mimo tyto zóny disponuje Irák asi 50 dalšími zastaralými centry protiletecké obrany, uvedl list WT.

Irácké ozbrojené síly čítají po mobilizaci stěží 300 tisíc vojáků, což je méně než polovina stavu z roku 1991. Z tohoto počtu je asi čtvrtina vojáků řádně vycvičena a vybavena aspoň trochu kvalitními zbraněmi. Pentagon předpokládá, že první drtivé údery mohou přimět části irácké armády ke kapitulaci, v opačném případě budou zklikvidovány.

Na čele útočných hrotů budou operovat americké divize s moderními tanky typu Abrams. Tento kolos o váze přes 60 tun a s kanónem ráže 120 mm vystřeluje speciální střely tvrzené ochuzeným uranem, které roztrhají nepřátelské tanky na kusy. Tank je pancéřován na kritických místech díly z ochuzeného uranu a dosahuje rychlosti přes 60 km/hod.

Tyto úderné svazy budou před sebou drtit vše co jim bude stát v cestě. Okolo hořícího bojiště budou kroužit "létající tanky" - helikoptéry typu Apache a jiná vzdušná havěť a budou rozsévat zkázu.

Irák má k dispozici staré ruské tanky T-55 a o něco lepší T-72, kterými disponují Republikánské gardy.

Ale tyto tanky se v žádném případě nemůžou rovnat ameriským Abramsům. Výsledek střetnutí se zdá být předem jasný.

Irák by měl být poražen v bleskové válce. Větší komplikace mohou nastat ve velkých městech a kolem Bagdádu. Lze ale předpokládat, že zde Američanům hodně pomůže satelitní a letecké snímkování pomocí kterých určí opěrné body irácké armády. Poté bude následovat nemilosrdné bombardování těchto míst pomocí naváděných raket. Američané očekávají těžší boj pouze s iráckými šesti divizemi Republikánské gardy a čtyřmi prapory zvláštních sil, jež jsou údajně dobře vycvičeny.

Další informace o počtech vojáků a zbraní Irácké armády